NE/ Rozhodnost.

22. března 2009 v 0:15 | Maťula |  *Step by step, day by day*
Co kdybych se rozhodla? Co kdybych chtěla konečně uzavřít všechny vrátka? Proč jsem vlastně poučila slůvko konečně? Nevyhovuje mi to tak, jak to je? Nevyžívám se v tom, kterou možnost si vybrat? Nevyžívám se v tom porovnávat všechny možnosti, okolnosti, příležitosti, jen tak náhodou? Já jsem tak strašně nerozhodná, až to u srdce pálí.... a to ve všem. Koupit si to zelený tričko s jelenem nebo to žlutý s krávou? Dát si karamelovou čokoládu nebo jahodovou? Tohle to jsou zbytečný otázky, které mě každým dnem doprovázejí na každém kroku. Je to jako stín co kráčí pár metrů přede mnou a brání mi se rozhodnout, jelikož mi stále brebentí do mé mysli a ta potom nedokáže vyvodit svoje rozhodnutí. Je to jako nemoc. Jako choroba, co stahuje ke dnu i v těch nejkrásnějších chvílích... Umět rozhodnout se, je podle mě velikánský dar, který mnohým lidem chybí.. Třeba mně. Mně tento dar nebyl souzen ani v nejmenším množstvím. Dennodenně mi nohy podkopávají možnosti, které mám, a každý den padám, topím se, nadávám si, že jsem udělala špatně. Dá se rozhodnosti nabýt? Dá se získat? Dá se v sobě samým najít? Dá se jí naučit? Nebo přichází s věkem, jak to je? Nevím, co chci. Nevím a nic, či nikdo mi nenaznačuje, že bych na to někdy mohla přijít. Jak jsem dneska četla v Mladé Frontě, kde Kraus odpovídal na nějaké otázky: Dar je dar, daru se nemůžeme naučit, dar se musí obdržet. // mluvilo se tam o daru charismatu, ale to je vedlejší // takže bych na ten dar přece mohla dál a dál bláhově čekat. Žít dál se svou naivitou a nebo něco změnit. Musí to nějak jít i bez toho daru. Vždycky musí být víc možností než jen jedna. Vždycky. Jinak bych tu celou dobu nekvákala o nějaké ne/rozhodnosti. Takže?? Jak se taková změna provádí? Co třeba zajít do obchodu a vzít první čokoládu, co uvidím? Ne, to je blbost. Hrát svůj život, na to co jsem v něm potkala jako první, je naprostá nerozvážnost. A co takhle staré dobré a osvěčené ententýky dva špalíky či šla kačenka podle vody? Nezabíralo to za našeho mládí? Bylo to krátké a spravedlivé. - Většinou, když jsem prstem párkrat pro naše dobro, přece jen nepřeskočili. Fungovalo to. Fungovalo by to i teď? Bylo by to správné, řídit se těmito primitivními verši? Ale proč ne? Já jsem vždycky nechtěla dělat jen ty správné věci. Nebo co takhle trhat lístky kopretinám a ptát se, zda mě má a nebo nemá rád? Dá se jim věřit? Sice vypadají věrohodně, ale ne vždy musí obsahovat ten správný počet okvětních lístků. Rozhodnou se špatně jen o jeden bílý kvítek? A jak tedy? Jak se rozhodnout? Jak?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 upřímná ;* upřímná ;* | Web | 22. března 2009 v 10:52 | Reagovat

Já jsem zase rozhodnutá hned, ale někdy těch rychlých rozhodnutí zase lituju, takže... všecko má své plus a mínus.

2 ... ... | 23. března 2009 v 17:06 | Reagovat

Dá se to naučit. Provedeme analýzu všech pro a proti a vybereme co se nám více líbí, pokud všechny možnosti vyjdou nastejno, zvážíme jestli u sebe máme dost peněz na obě čokolády, popřípadě, je-li vážně nutné mít obě trika a když ne, aplikujeme ententýky. Nezapomínáme, že vždy, když nás nabízené možnosti všechny serou, můžeme je všechny taky odmítnout...

Není nejtěžší si vybrat, ale smířit se pak s tím, když si třeba nevybereme dobře. Ale to je život...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama