Nobodys fool

28. března 2009 v 22:24 | Maťula |  *Step by step, day by day*
Nechtěla jsem se probudit. Nechtěla jsem vstát, nechtěla jsem přestat snít. Když už se mi jednou za čas něco zdá, je to něco úžasně krásnýho, úžasne živýho. Většinou... Byl tam on. Byla jsem tam já. A bylo to přesně tak krásný, jako minulej týden, když jsem byla s ním. Když jsem byla s ním u něj. Když mě táhl sklepem, páč neměl klíče. Když jsme se schovávali před jeho i mejma rodičema a taky před zvídavejma sousedama. Jak se mi snažil najít papuče odpovídající mé malinkaté nožičce a jak nervózní byl, když mi dělal ten čaj.// Já- rozmazlená holka, chtěla jedině ovocnej a to do hrníčku.// Když jsem se chtěla dívat na Máj a on trpělivě snášel všechny moje komentáře. Když mi zakrýval pusu, jakmile jsem mu chtěla prozradit, co příjde a jaká je ta Jarmila kur*a. Bylo to nádehrný tam sedìt v jeho objetí a poslouchat písničku o prvním máji. Bylo. Byli jsem jak dvě malý děcka. Jenže dnes je všechno jinak. On si je v té jeho Praze a užívá si noèního života. Já tu sedím a každou vteřinou mám nutkání mu zavolat, napsat, prozvonit. Myslím na něj neustále furt, mám mu neodolatelnou chuť mu říct, že ho miluju. Ale on? Nic. Proč mi aspoň neřekne, že mě má rád? Třeba se mu i koutky úst můžou třepotat, tím jeho děsně neodolatelým smíchem, třeba mi to mùže říct i v děsné ironii. Já to chci jen ku*va slyšet!! Aspoň jednou. Klidně i děsně potichu. Přístí víkend, se mùžem naposled vidět a pak si na měsíc odjede někam do Laosu.//na to slovo začínám být pekelně alergická...// a kdoví, jestli si pak ještě nìkdy vzpomene, že kdysi žila byla- jedna taková holka, co ho měla ráda. A při
nejlepším dostane tu práci v Norsku a odjede si tam. Tam potká nějakou děsně elegantní Norku, která bude chodit v kožichu z pravé jelení kùže a na hlavì bude mít děsně vtipnou zimní čepici. Vemou se a budou mít spolu dvě krásný děti a dvě opuštěný si adoptujou, tak jak vždycky chtěl. Jo a víte, co se stalo, za těch pár dní? Představte si, že se slavilo. Takže se našemu protivníkovi- věkovi daří zase o jeden rok líp. Fajn.
Víte, co chci? Jít už spát a když už nic víc, tak si nechat zdát to, co dneska... Dobrou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama