au.tumn

28. září 2013 v 22:45 | M* |  *Step by step, day by day*
Ja vlastne nevim. V lete to bylo jeste fajn, v lete se dalo usmat do slunka na pet vterin a rict si- jo, vsechno je fajn. Ale ted, ted sviti sluko jednou za tyden a na pet minut, takze ho clovek nema sanci stihnout. A tak neni v pohode. Ma deprese a breci. Nechce se mu nic. Nechce se mu smat na ostatni lidi, i kdyz vi, ze by svet byl nejakej ten veselejsi kout mezi oblohou a hlinou. Proste by byl pozitivnejsi. Ale na podzim, i kdyz je vsechno tak prebarevny, je zivot takovej nejakej pomalejsi a sedejsi, cajovej a usmrkanej. Usmrkany a pobreceny kapesniky se valej na stole, posteli na podlaze. Radiohead, Calm Season a Hurts jsou jediny melodie, co clovek muze slyset. Vi a ceka na to cely, nekonecny, posledni obdobi roku. Posledni a prvni. Nespravedlivost nespravedlivosti. A pro cloveka to je jeste horsi, kdyz mu vsichni chybi. Vsechno. Lidi, leto, slunko, tricko bez rukavu. To uz pak neni daleko od toho, aby se zblaznil. Treba jako ta pani vcera v sekaci, kde ji clovek potkal. Ano, chybi cloveku deda a Jarda. A taky mama, i kdyz tu neni jen pet minut. A taky bracha, i kdyz je ve vedlejsim pokoji. A taky druhej bracha, i kdyz cloveku psal zrovna vcera na fcb. A babicka!! A nemocna babicka, u ktery mel clovek tak skaredy tuseni. Clovek se tak strasne boji budoucnosti. Toho, kdo mu jeste bude chybet. Protoze, chybet je bolest bolesti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama